Pokud Tě téma oslovilo, dalším zajímavým příspěvkem jsou Dvě království.
Praktické podněty, jak se osobně spojit s živým Ježíšem, najdeš na webu www.JesusUnseen.cz – „Neviděný Ježíš“.
Je určen pro mladé lidi, ale užitek z něj mají všechny generace.
Stručný text příspěvku
Jeden „Jirka“ – tak tady symbolicky říkám svým různým kamarádům – poznal lidi, kteří dost nablízko žijí v osobním kontaktu s Ježíšem. Jirkovi se mezi nimi moc líbilo. Byli to prostě prima lidi! Čím víc se mezi nimi vyskytoval, tím víc to na něho mělo pozitivní vliv! O poznání slušněji mluvil, byl pozornější k druhým, příležitostně četl Bibli a zkoumal, co to může znamenat pro jeho vlastní život, občas pronesl pár vět takhle s pohledem nahoru – na adresu Ježíše, tu a tam Ho požádal o některé praktické osobní věci – a příležitostně viděl i určité odpovědi.
Nicméně čím víc se snažil žít ten dobrý život, jaký viděl u svých přátel, tím víc se mu zdálo, že je to nezvládnutelná dřina. Je krásné s těmihle hodnými lidmi být, ale pro Jirku byla příšerná námaha sám se chovat, jak se chovali oni. „Já na to nemám,“ říkal si. Zatím netušil, v čem spočívá ten klíč. Neměl ponětí, že on sám je stále jen vzdáleným pozorovatelem a většinou vyčerpaným napodobovatelem „vnějších věcí“.
Až teprve když Jirka sám upřímně pozval Ježíše do svého života, zjistil, že to celé není o námaze chovat se ve shodě s nějakými pravidly nebo ideály podle Bible (jak si to předtím myslel), ale úplně naopak. Je to spíš jako spočinutí v Ježíšově náruči, skoro bych řekl něco jako vysvobození od sebe samého.
Jirka sice zdaleka není dokonalý ani bezchybný, ale Ježíšova blízkost ho teď – po té co Ho pozval do svého života – krok za krokem přetváří. Ano, s některými oblastmi ještě poněkud zápasí, ale ten zápas má úplně jinou příchuť, jinou motivační šťávu.
Ježíšův blízký přítel Jan píše, že Ježíš: Těm, kteří Ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. To není o nějakém napodobování slušného chování dobrých lidí. Rozhodně to není nějaký systém „musíš a nesmíš“. Je to „stát se“ – stát se Božím dítětem, je to získat „moc“ nebo „sílu“ Božích dětí. Tahle moc je dána těm, kdo přijali Ježíše! Těm, kdo Ježíše pozvali do svého života a nechávají se Jím vést a zmocňovat.
Pokud jsi ho nepřijal a tedy nejsi Božím dítětem, pak tvoje snažení o lepší život může být ohromná dřina. To je přesně, co žádají všechna náboženství: Makej, snaž se a možná někdy v budoucnu dostaneš nějakou odměnu.
Bible to ukazuje velmi radikálně jinak! Říká: Pozvi Ježíše do svého života. Řekni Mu o všech špatných věcech, které si na sobě uvědomuješ, požádej Ho, aby ti to všechno odpustil, a aby převzal vedení Tvého života! Svoji pozornost zaměř na Ježíše! Nikoli na sebe a na všechny svoje špatné věci, které máš odstranit.
Jak můžeš pozvat Ježíše do svého života? Nebo jak Ho „přijmout“? Řekni Mu to třeba teď hned:
„Ježíši, prosím, přijď do mého života. Odpusť mi všechno špatné, co jsem kdy udělal. Veď mě, prosím, a buď stále se mnou.“
Znamená to, že se pak už o nic nesnažím? Že všechny pozitivní věci v mém životě jdou automaticky a snadno? Naopak, v některých věcech se snažím mnohem víc! A přesto už to není ta dřina! Používám totiž sílu, kterou mi dává živý Ježíš. Kterou mi dává každodenní těsné spojení s Ním! Těm, kteří Ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.
