Příspěvek je přednostně určen k poslechu!
„Proč si děcka ve škole navzájem říkají ‚ty debile‘?“ ptala se mě naše dcerka, když jí bylo necelých dvanáct roků.
„Myslíš, že vědí, co to znamená?“ zeptal jsem se jí.
„Že je to někdo hodně hloupý…“ odpověděla.
„Jo, dokonce někdo hodně mentálně postižený. Takové na gymplu určitě nemáte!“
„No právě. Proč si tak teda říkají?“
Víš, někteří to jen kopírují od druhých a moc nepřemýšlejí, co to vlastně znamená. Myslím ale, že většinou mají nutkavou potřebu shazovat druhé proto, že nemají ujasněnou svoji vlastní hodnotu.
Chtějí vzbudit dojem, že jsou dobří a silní, ale ve skutečnosti urážením druhých jen prozrazují svoji vlastní slabost!
„Víš co! Až příště někoho uslyšíš říkat něco takového, zkus ho za něco pochválit. Za něco, o čem on sám ví, že je to pravda…“
Dcerka byla naším rozhovorem inspirována a postupně to se svými spolužáky zkoušela. Výsledek? Chvíli trvalo, než postřehli, že jim něco takového říká, než si ty její konkrétní a pravdivé pochvaly u jednotlivých děcek tak nějak „sedly“. Ale stálo to za to! Aspoň částečně. Aspoň u některých.
V čem spočívá tvoje hodnota a vnitřní síla? Máš dost energie, abys mohl/a překonávat negativní věci kolem sebe a do různých vztahů vnášet konstruktivní prvky, které tam zatím chybějí?
Pravdivá efektivní pochvala je totiž velmi mocná. Přímo proměňující! Zvláště od autorit; zvláště od táty a mámy…
